Aleš Böhm

Rozhovor Aleše Böhma s Alešem Böhmem

A: Ahoj Aleši.
A: Ahoj.

A: Tak mi něco pověz o tom, cos v minulosti dělal, studoval atd.
A: A co bys chtěl vědět?

A: Třeba to, jak sis od tří let hrál s plastelínou, od osmi do šestnácti navštěvoval keramický kroužek, pak šel studovat keramiku, následně chtěl jít na sochu, třikrát podal přihlášku, ale nikdy neměl dost odvahy dojít k talentovkám. Jestli je pravda, že se tvůj postoj k umění postupně měnil od naprosto pohrdavého a odmítavého, nenalézajíce vyšší smysl této činnosti, až po její přijetí, následné propadnutí tvorbě, s donekonečna se opakujícími krizemi i nadšeními, kdy jedna myšlenka nestačí střídat druhou, před člověkem se otevírá nesčetné množství variant jak a co vyjádřit, až se do očí derou slzy, že nemá dost sil, talentu ani času toto vše realizovat. Opravdu je to důvod proč častěji nad tvorbou přemýšlíš než tvoříš a když tvoříš, tak přestáváš přemýšlet až do naprostého zapomnění světa?
A: Ano.

A: Nějaké výrazné impulsy? Co tě ovlivnilo, ovlivňuje?
A: V roce 2006 jsem potkal Nikkarina (Michal Menšík), který mne fascinoval svou oddaností pro komiks. Jeho zprvu amatérská záliba se rozvinula ve vytříbený umělecký projev. Vytvořil vlastní fantazijní svět. Již v té době byl hotový mladý umělec s vizí. Dále mezi léty 2006 až 2009 se mi naskytla příležitost na vernisáži Borise Jirků krátce hovořit s Borisem Jirků. Tehdy zapůsobila síla jeho osobnosti, což mne motivovala začít „něco“ dělat.

A: Říká se, že naděje umírá poslední...
A: Často mám takový sen či přesněji touhu, přání... Hrozně rád bych věděl, jestli a jak vypadá barva, kterou ještě lidstvo nevidělo ani vidět nemohlo, pro nedokonalost oka. Určitě to musí být možné při změněném stavu vnímání, jakoby vnitřním zrakem, třeba ve snech. Pravdivost této domněnky však dokáže potvrdit jedině nerozpomenutí se na onen počitek. Jakoby možnost nazřít budoucnost s podmínkou, že ji zapomenu. Takže mám naději?

A: Co budoucnost? Plánuješ?
A: Plánuji ze sebe vykreslit všechny myšlenky a představy. Jen nezaujatě pozorovat, co všechno se najednou dokáže vynořit. Kresbu vnímám jako nepřetržitý tok energie, který nerad přehrazuji určitou technikou. Snad vznikne nějaká menší dětská knížečka, komiks, určitě série fantasy ilustrací. Jinak jsem otevřen všem nabídkám i výzvám.